Delirium

Autor: Lauren Oliver

Originální název: Delirium

Knižní série: Delirium
Díl: 1.

Žánr: Young Adult, Dystopia, Post-Apocalyptic

Datum vydání v USA: 31. února 2011

Nakladatelství: HarperTeen

Počet stran: 441

Datum vydání u nás: 12. listopadu 2012

Nakladatelství: Cooboo

Počet stran: 352

Dříve si lidé mysleli, že je láska dobrá věc. To bylo předtím, než na ni vědci objevili lék. Lidé nechápali, že když vám jednou láska oblaží mysl a rozproudí krev, není úniku. Teď je všechno jinak, vědci ji dovedou vymýtit a vláda požaduje, aby se všichni občané v den svých osmnáctých narozenin podrobili speciálnímu lékařskému zákroku, díky němuž by měli být vůči lásce imunní. Lena Halowayová se na ten den vždy těšila. Život bez lásky přece znamená život bez bolesti, bezpečný a předvídatelný. A šťastný. Schází devadesát pět dní, jenže Leně se stane něco nemyslitelného: Zamiluje se.

Ocitáme se v Portlandu – městu, které je obehnáno plotem s elektrickým proudem. V blízké budoucnosti, kde je láska považována a kde každý podstupuje operaci, aby byl ochráněn před touto nemocí. V budoucnosti, kde nemůžete poslouchat hudbou, kterou byste chtěli, kde si nemůžete vybrat svého životního partnera, který je vám vybrán podle evaluace a kdesi čas od času udělá ve městě pořádek razie.  A právě v této době a v tomto městu žije Lena. Dívka, která počítá každý den do zákroku, který ji má ochránit. V podstatě už nemyslí na nic jiného.

Jenže se vyskytne malí háček v podobě její nejlepší kamarádky Hany. Hana totiž se s tím nechce jen tak smířit a postupné události Lenu dovedou k něčemu, čeho se bála víc než cokoliv jiného.

Znáte ten pocit, když jste z knihy tak zmatení, že ani nevíte, co si o ní máte myslet? Mně se to stalo právě u Deliria. Na dystopie jsem byla vždy jako magnet, bohužel ne vždycky, spíše málokdy se mně líbila dost na to, abych si řekla „jó, tak to bylo fakt úžasná jízda“. U Deliria jsem cítila, že by to právě mohla být ta dystopie, která mě donutí říct tuto větu. Po začátku to k tomu dokonce i směřovalo, ale čím více jsem se blížila konci, tím víc jsem byla zklamaná.

Tato kniha má podle mě neskutečný potenciál, ale nebyl využit na sto procent. Teda osobně já jsem očekávala něco víc. Možná ne tak hloupou hrdinku, která mně lezla na nervy většinu knihy. Osobně jsem si myslela, že hlavní hrdinkou bude někdo jako Hana – a ta nakonec byla pouze vedlejší postavou. Proč?! Proč se sakra musím trápit celou knihu s hrdinkou, která mě nesedí a kterou jsem si představovala úplně jinak. Proč sakra musí být nejlepší postava, která by sedla spíše na hlavní hrdinku, pouze vedlejší?

Nechápejte mě zle, Lena měla taky něco do sebe a rozhodně byla zajímavější než některé jiné hrdinky, ale proč když autorka vytvoří perfektní postavu tak ji strčí jako vedlejší a jako hlavní dá tuto krůtu? Na druhou stranu, Alex byl takměř perfektní, oblíbila jsem si ho od prvního momentu, co se v knize objevil a moc jsem mu fandila.

Další věc, která mně vadí, je, že to má pokračování. Proč sakra? Já jsem ten typ co má rád morbidní zakončení knih a kdyby takhle ten konec zůstal, tak jsem spokojenější. Já vím, že mnozí lidé, co tuto knihu četli a kterým se líbila, tak se mnou určitě souhlasit nebudou, ale podle mě by to bylo lepší.

Je tu ale pár věcí, které musím vychválit až do nebes. I když jsem měla celkem velký problém s konečným zpracováním příběhu, protože potenciál tohoto nápadu je až moc velký, tak musím uznat, že posazení příběhu je výborné a styl psaní je tak překrásný, že jenom za to by měla kniha dostat nějaké ocenění. Teda spíše autorka.

Protože jsem určitým způsobem zklamaná, tak této knize dávám průměrné 3 hvězdičky, i když to mohlo být více. Do pokračování se možná jednou pustím, pokud se objeví možnost a já na to dostanu chuť. Rozhodně to ale není na seznamu mých priorit.