(RC) Hon

Autor: Andrew Fukuda

Originální název: The Hunt

Knižní série: Hon

Díl: 1.

Žánr: Young Adult, upíři, dystopie, science fiction, paranormal

Datum vydání v USA: 8. května 2012

Nakladatelství: St. Martin's Griffin

Počet stran: 293

Datum vydání u nás: Duben 2014

Nakladatelství: Fragment

Počet stran: 304

Jak zůstat na živu ve světě, kde jsou lidé považováni za pochoutku a všichni touží po jejich krvi? Pravidla jsou jasná: nesmát se, nepotit se, neupozorňovat na sebe. A hlavně – nezamilovat se do jedné z nich! Gen se liší od všech ostatních. Nedokáže běžet rychlostí blesku, sluneční světlo ho nezabije a nemá neukojitelnou touhu po krvi. Není upír, je člověk. Je vybrán, aby se zúčastnil honu na poslední lidi. Jeho pečlivě utajovaný život se hroutí. Skupina bezcitných lovců začíná tušit, že s ním není něco v pořádku. Seznámení s dívkou v něm probudí city, které do té doby neznal. Gen našel něco a někoho, za co má cenu bojovat, a jeho potřeba přežít ve světě plném nemilosrdných dravců je stále silnější...

Je fajn být lahůdkou, kterou chtějí vaši spolužáci sníst

Jak přežít ve světě, kde jste tou nejvytříbenější lahůdkou? Gen to ví. Jeho otec ho totiž učil všem nejdůležitějším pravidlům jak přežít jako glupan ve světě lidí. Jenže zde jsou lidé upíři. Jaká jsou tedy pravidla po přežití? Neukazovat žádné emoce, snažit se upoutávat co nejméně pozornosti, neusnout při vyučování, nepotit se, každý den se pořádně vydrbat ve sprše, ostříhat si nehty, oholit si každý chloupek na těle, pořádně si vyčistit falešné tesáky, ale hlavně, stále zůstat sám sebou. Genovi se všechny pravidla snaží dodržovat co nejlépe. Jak se to ale pro Gena pokazí?

Je vyhlášen Hon. Hon na poslední přeživší glupany, kteří byli pro to speciálně 'pěstováni'. A jako kdyby toho Gen nemusel už tak skrývat moc, tak je vylosován, společně s jeho spolužačkou, jako lovec. Má se tedy podílet na honu, kde je úkolem chytit, zabít a sežrat glupany. Trošku problém... nejenom že mu nedovolí zajít si domu (aby si mohl zabalit a s tím si samozřejmě vzít všechny čistící, leštící a holící potřeby...), ale samozřejmě neumí běhat jak bleskem střelený a rozhodně nechce jíst svůj vlastní druh. Takže co je hlavní úkol pro Gena? Projít 'tréninkem', přežít, zůstat utajený... a hlavně to zajistit tak, aby se neúčastnil honu.

Hon vs. Hunger Games

Do honu jsem šla bez jakýchkoliv očekávání. Anotace doslova křičela Hunger Games a já jsem neočekávala nic jiného, než další chabou napodobeninu. Ano, Hon má určité aspekty podobné jako Hunger Games, ale když porovnáte světy, tak dostáváte úplně jiný příběh, úplně jiný svět a úplně jinou strukturu všeho, Ano, hon obsahuje 'losování' na bázi loterie, trénink a samotný hon, ve kterém jde o zabití, ale přesto jsou knihy tak jiné, že mě přijde směšné je porovnávat.

  

Jiný svět, výborný svět

Andrew Fukuda rozhodně vytvořil svět, který je jiný a odlišný od ostatních dystopických světů. A tím to samozřejmě hodně ovlivňuje i postavy. Pokud očekáváte, že hlavní hrdina bude neskutečně bad-ass, charismatický, plný emocí a tak dále, tak vám můžu říct hned teď, že takového hrdinu rozhodně nedostanete. Přesně naopak, Gen přesně jde s tím, co ho učil jeho otec – nebýt výrazný, být opatrný, ale přesto zůstat sám sebou. Tím pádem získáváte hlavního hrdinu, který je neslaný, ale to je přesně cílem příběhu. Gen po tolika letech ukrývaní a řízení se pravidly, nemůže být nějak... výrazný. Možná se pletu a možná je to pouze tím, že autor neumí napsat výrazného hrdinu, ale já věřím, že to tak není.

Věřím, že může být problém se vcítit do Gena, protože postrádá určitou jiskru, tím pádem to nutí k tomu, aby jste o něho neměli strach. Například, když se dostane do nějaké situace, z které by nemusel vyjít živý a mohl by po něm zůstat jen mastný flek. Styl psaní ale nutí pokračovat v příběhu a vy prostě chcete vědět, co se stane dál. Je vám jedno, jak je hrdina plochý, jak se ostatní postavy chovají jako zvířata (tak samozřejmě, když celou knihu sledujeme bandu upírů, kteří prostě chtějí tu glupaní krvečku.) Na tom stylu, kterým je kniha napsaná, rozhodně něco je.

Co třeba si tak dát... Glupana?

Kniha se může tvářit jako nabitá akcí a v určitých případech to tak je. Přesto čekáte celou knihu na to, o co vlastně v knize jde – a vy to získáte padesát stran před koncem. A ještě jinak. Hon má velice málo kapitol a každá má okolo 50 stran, Jedna kapitola je losovaní, dalších 4-5 je o tréninku a až ta poslední je o Honu samotném. Celkem zklamání, přesto si myslím, že i tak kniha byla naplněná spoustou věcí, které prostě bavili. Má to i svůj osobitý vtip, a to, že je to psáno z mužského pera na tom jde taky poznat. Ne mnoho autorek by se odvážilo jít do detailů spálené upíří kůže, nebo trhání a papání glupanů.

Hodnocení

Hon, je kniha která je rozhodně odlišná od jiných, Možná nesplní vaše očekávání, nedá vám nejzajímavějšího hlavního hrdinu, o kterého by jste se klepali a báli, taky vám nedá ty nejzajímavější hlavní postavy, nabitou romantickou linku a to na co čekáte vám dá 50 stránek před koncem, ale i tak je to výborná kniha s neskutečným potenciálem pro další díly – protože tam, se doopravdy uvidí, jakým spisovatelem je Andrew Fukuda. Já si myslím, že překvapí. A hodně. Proto dávám Honu 5 hvězdiček. Bylo to prostě velmi dobré, já se bavila a neskutečně se těším na pokračování, které vyjde u Fragmentu v říjnu.

Děkuji mnohokrát nakladatelství Fragment za poskytnutí recenzního výtisku. Pokud vás kniha Hon zaujala, můžete si ji zakoupit na oficiálních stránkách nakladatelství.

Onyx

Autor: Jennifer L. Armentrour

Knižní série: Lux

Díl: 2.

Žánr: Young Adult, Paranormal, Mimozemšťané

Datum vydání v USA: 14. srpna 2012

Nakladatelství: Entangled Teen

Počet stran: 366

Datum vydání u nás: Nevyšlo

Být propojená s Daemonem Blackem stojí za nic…

 Díky jeho mimozemským kouzlům je Daemon odhodlaný dokázat, že jeho city ke mně jsou více než jen produkt našeho bizardního propojení. Tak jsem ho odpálkovala, i když je více svůdný než chladný v posledních dnech. Ale máme větší problémy.

 Něco horšího než že Arum přišli do města…

 Ministerstvo obrany je tady. Pokud někdy zjistí, čeho je Daemon schopný a že jsme propojení, jsem vyřízená.  I on. A je tady ten nový kluk ve škole, který má svoje vlastní tajemství. On ví, co se mi stalo a dokáže mi pomoct, ale aby se tak stalo, musím lhát Daemonovi a držet se od něho. Jako kdyby to bylo možné. Navzdory všemu zdravému rozumu, zamilovávám se Daemona. Silně.

 Ale pak se vše změní…

 Viděla jsem někoho, kdo neměl být naživu. A musím to říct Daemonovi, i když vím, že nikdy nepřestane hledat, dokud nezíská pravdu. Co se stalo jeho bratrovi? Kdo ho zradil? A co ministerstvo obrany chce od nich – ode mne?

 Nikdo není, jak se zdá. A ne všichni přežijí ty lži. 

Po tom, co Daemon zachránil život Katy, jsou teď propojeni. Samozřejmě Katy si musí projít nepříjemným, než to zjistí. Katy se zdá jejich propojení zvláštní a všechny city, které ji Daemon prokazuje, svádí na jejich propojení. Katy se snaží přesvědčit samu sebou, že k Daemonovi nic necítí a nalhává si všechno možné. 

Potom ale Katy potká toho nového kluka, který přestoupil k nim na školu. A z nějakého důvodu ví, co s Katy děje. Nabídne ji pomoct ovládat to, co se v ní vytvořilo. Ale to se Daemonovi nelíbí a Katy to chápe. Na tom klukovi je něco zvláštního, něco, co ji nutí mu nevěřit. I přesto ho nechá, aby ji pomohl.

Ale to není vše. Přišli lidé z ministerstva obrany. A zkoumají, co se stalo té noci, kdy Daemon zachránil Katy. Mají divné otázky a celkově se chovají podezřele. Mimozemská skupinka se před nimi snaží utajit, co se té noci stalo, ale sami nemají tušení o tom propojení co mezi Katy a Daemonem vzniklo. 

Do Onyxu jsem se pustila hned po dočtení Obsidianu a to s fakt velkým nadšením. Obsidian mě držel napjatou a nutil mě pokračovat číst. Proto jsem byla asi lehce zklamaná, že Onyx na mě už neměl ten stejný efekt. Při čtení Obsidianu jsem se skvěle sžila s Katy a dokonce jsem našla některé vlastnosti, které jsme měly společné. Bohužel, to tímto dílem tak trochu padlo. Katy byla sice stále super, ale chvílemi mně fakt na nervy tím, jak neustále odmítala Daemona a snažila si vymýšlet výmluvy, proč ji nemůže mít rád. Ten kluk si to fakt nezasloužil.

Daemon je zase pravý opak Katy. Ona mě štvala v tomto díle, on v Obsidianu. Musím říct, že teď se z něho stala fakt skvělá mužská postava a už nebyl ani tak otravný a šíleně arogantní jako předtím. Pomalu jsem skákala radostí pokaždé, když mu ukázala nějakou náklonnost.

Nejvíce mě zklamalo to, že Jennifer zastrčila Dee do pozadí a byl pomalu zázrak, když se v knize objevila. Kniha byla celkově spíše zaměřená čistě na Katy a Daemona a to je fakt velké mínus, protože Dee je skvěle rozepsaná vedlejší postava, která by si zasloužila v knize mnohem více místa, než dostává. K tomu Onyxovi rozhodně chyběl ten vztah Dee a Katy, který byl v Obsidianu.

Jennifer rozhodně patří mezi ty méně originální autorky, které se ráda inspirují ostatními knihami, ale již teď jde vidět, že to má Jennifer dost dobře rozmyšlené a že si nemůžeme být jistí, čím nás překvapí v příštích pár stránkách. A jako jedna z mála autorů young adult knih se nebojí zatáhnout již do druhé knihy smrt a to vše ještě dokáže podat svým velice uvolněním stylem psaní, který se čte dobře a děj ubíhá rychle.

Anotace nám vlastně řekne vše, co od knihy očekávat. Hodně akce, lži, zradu, lásku, ale také smrt. Onyx je rozhodně dobrým pokračováním, ale nemůžu ho pasovat na pěti hvězdičkovou knihu, protože mně tam některé věci moc nesedli. Takže Onyx si odnáší velice silné 4 hvězdičky a já už se moc těším na pokračování, které nese název Opal. Doufám, že se Jennifer polepší a já dostanu více Dee a zase o něco moudřejší Katy.

Netvor

Autor: Alex Flinn

Originální název: Beastly

Žánr: Young Adult, Retelling, Pohádka, Paranormal, Magie

Datum vydání v USA: 2. října 2007

Nakladatelství: HarperTeen

Počet stran: 304

Datum vydání u nás: Květen 2013

Nakladatelství: Moba

Počet stran: 255

Jsem netvor. Zvíře. Ne vlk nebo medvěd, gorila nebo pes, ale odporná stvůra, která chodí vzpřímeně. Jsem zrůda. Myslíte si, že vám vyprávím pohádky? Mýlíte se. Vše je skutečné. Místo – New York City. Čas – současnost. Nejsem znetvořený, není to nemoc. Budu takový navždy, jestli neprolomím kletbu.

Ano, kletbu, kterou na mě uvrhla ve škole čarodějka. Proč mě proměnila v netvora, který se ve dne skrývá a v noci se vydává na lov? Řeknu vám to. Řeknu vám, jak jsem byl Kylem Kingsburym, klukem, jakým byste si přáli být, s penězi, perfektním vzhledem a perfektním životem. A potom vám řeknu, jak jsem se stal perfektním… netvorem.

Kyle Kingsbury je typický hajzlík co má vše. Je bohatý, pohledný, chodí do luxusní soukromé školy, má přátele, je králem plesu a jeho dívka, královna plesu je nejkrásnější dívkou na škole a je úplně stejná jako on. Kyle má prostě perfektní život a ani ho tak moc neobtěžuje, že jeho otec nemá na něj tolik času a setkávají se každý den jen u televize při sledování sportů. A tak si Kyle myslí, že si může dělat cokoliv chce a chovat se ke všem, co nejsou jako on, jako k odpadu. To se ale změní.

Kendra, čarodějka, promění Kylea v netvora za to, jak se choval k lidem. Z Kylea se stane velké chlupaté monstrum s pařáty, který za světla nemůže vyjít ven a v noci jen pod mnoha vrstvami oblečení. Kendra mu ale dá šanci. Má přesně dva roky na to, aby našel někoho, kdo ho bude milovat, za to kdo je a tu lásku stvrdí polibkem. Potom jeho prokletí bude zlomeno.

Dokáže se Kyle změnit a najít někoho, kdo ho bude doopravdy milovat pro jeho osobnost a ne proto jak vypadá?

Kráska a zvíře byla vždy jedna z mých oblíbených pohádek. Taká strašidelná, ale vždy skončila dobře. Vždy jsem vyhledávala filmy a pohádky, které byli touhle starou, klasickou pohádkou inspirovány a i když jsem neplánovala si tuhle knihu koupit, prostě na mě dopadlo dětství a já po knize šáhla.

Po pravdě řečeno, očekávala jsem nějaký průměrný blaf, který si přečtu jednou a pak knihu zařadím do poličky a od toho okamžiku se na ni bude jenom prášit. Jsem moc ráda, že kniha překonala všechny mé očekávání a já si ji neskutečně užila a chvíli jsem se zase cítila jako malá holka.

Kyle byl ze začátku fakt neskutečný debil a já ho měla chuť vypléskat s každou větou co řekl. A to je asi na knize to nejzajímavější. Celou dobu sledujeme Kylea z jeho pohledu, vidíme, jak se mění, jak si nachází nové přátele, nové koníčky, jak se z malého spratka vyklube pravý muž a z velice nenáviděné postavy se stane postava, které budete přát jen to nejlepší, protože on si to fakt zasloužil.

Dále se mně na knize velice líbilo, že romance nebyla doslovně hlavním tématem knihy. Sice Kyle nutně potřeboval najít dívku, která ho bude milovat, ale k té přesné části se dostaneme asi až ve druhé třetině knihy. Další milá věc bylo, že mezi částmi knihy jsme mohli nahlédnout do chatovací místnosti, kde se schází ostatní prokletí. Tím pádem dostáváme možnost se seznámit s dalšími postavami a užít si s nimi i trochu srandy, protože někteří byli fakt super.

Kniha zaslouženě získává 4 hvězdičky a já ji doporučuji všem, kdo mají chuť se vrátit do dětství a připomenout si jednu z těch nejhezčích pohádek. A já doufám, že se brzo dostanu k další knize od Alex.

Obsidian

Autor: Jennifer. L. Armentrout

Knižní série: Lux

Díl: 1.

Žánr: Young Adult, Paranormal, Mimozemšťané

Datum vydání v USA: 6. prosince 2011(první vydání); 8. května 2012 (druhé vydání)

Nakladatelství: Entangled Teen

Počet stran: 361

Datum vydání u nás: Nevyšlo

Začínat od začátku stojí za houby.

Když jsme se přistěhovali do Západní Virginie před začátkem posledního ročníku střední školy, tak nějak jsem se smířila s hloupými přízvuky, špatným internetovým připojením a s hodně nudy... dokud jsem si nevšimla svého sexy souseda s jeho tyčící se výškou a tajemnými zelenými oči.

A pak otevřel pusu.

Daemon je nesnesitelný. Arogantní. K zapíchnutí. Nemůžeme se snést. Ani trochu. Ale když mě cizí člověk napadne a Daemon doslova zamrazí čas mávnutím své ruky, no, stane se... něco neočekávaného.

Ten sexy mimozemšťan od vedle mě označí.

Slyšeli jste mě dobře. Mimozemšťan. Ukáže se, ze Daemon a jeho sestra mají proti sobě galaxii nepřátel, kteří chtějí ukrást jejich schopnosti a Daemonův dotek mě rozzáří jako hlavní ulici ve Vegas. Jediný způsob, jak se z tohohle můžu dostat živá, je držet se blízko Daemona, dokud se ty mimozemské triky ze mě neztratí.

Teda pokud ho nezabiji jako první já. 

Je to nějaká chvíle co otec Katy zemřel a její matka se rozhodla udělat krok vpřed, aby se konečně dokázali přenést přes jeho smrt. Proto se odstěhovaly ze slunečné Floridy do celkem nezáživného, malého městečka v Západní Virginii, kde i obchod s potravinami je nudný. Pro Katy je to samozřejmě velice těžké, nyní se musí přenést nejen přes otcovu smrt, ale také se musí smířit se špatným internetovým připojením, které ji zpomaluje v práci na jejím knižním blogu, ale hlavně s tím, že začne chodit do nové školy v posledním ročníku. Její matka je očividně rozčarovaná z toho všeho, protože do školy zbývá ještě několik týdnu a Katy nedělá nic jiného, než že sedí doma. Proto ji její máma navrhne, aby se seznámila se sousedovýma dětmi, které jsou prý ve stejném věku jako ona.

Když si Katy vezme radu matky k srdci a jde se zeptat na cestu do nejbližších potravin, a kde může koupit květiny do zahrady k sousedům, tak pozná jeho... a pak také jeho sestru. Dee a Katy se v okamžiku stanou přítelkyněmi a proto se Katy musí neustále potýkat s Deamonem. S tím arogantním bratrem její kamarádky, který očividně nechce, aby se přátelila s jeho sestrou. Proč? Je v tom jen obyčejná nenávist? Nebo se snad snaží Daemon Black svoji sestru ochraňovat... před něčím? Nebo je v tom i něco paranormálního? Jako například... mimozemšťané?

Jennifer. L. Armentrout je svým způsobem velice kontroverzní spisovatelka. Možná někteří z vás už slyšeli, že její díla se v mnoha případech převelice podobají jiným dílům, jejich známějších kolegyň. A přesto její díla jsou neskutečně populární u čtenářů všech věkových kategorií.

Na tuhle knihu jsem se chystala už... prakticky od dne, kdy byla poprvé vydaná. Kdo by si nechtěl přečíst paranormální romanci, v které výjimečně nevystupují upíři/vlkodlaci, ale mimozemšťané?! Bohužel jsem ji ale neustále odkládala a dávala přednost jiným knihám. Takže více jak roku jsem se k ní dokopala a teď musím říct, že jsem vůbec nelitovala.

Katy se okamžitě stala jednou z mých nejoblíbenějších hrdinek. Kdo by neměl rád celkem tvrdohlavou dívku, co má svůj vlastní knižní blog? K tomu jsem se s ní v mnoha momentech dokázala ztotožnit a říkala jsem si, že ta holka chvílemi fakt přemýšlí jako já. Co jsem ale na ní měla nejradši? To jak dokázala 'setřít' svůj objekt zájmu.

A to mě přivádí k Daemonovi. Pokud jste už někdy předtím četli recenzi na tuhle knihu, je dost možné, že jste narazili na bieberovské ách, óuch Daemon! Očekávala jsem, že to se mnou bude stejné, ale to byl velký omyl. Ze začátku mně Daemon moc nesedl, i když mě dokázal rozesmát, něco mu chybělo. Postupem času se to zlepšovalo a já si ho ke konci snad i trochu oblíbila. To nejlepší na něm bylo to, jak ochraňoval svoji 'mladší' sestřičku – Dee, která byla absolutně... jak to jen říct? Skvělá? Zlatá? To jsou slova, co ji vystihují. Dee je zřejmě postava, kterou si okamžitě oblíbíte, teda aspoň u mě to tak bylo. Je sice prototyp dokonalé holky, ale má něco do sebe a postupem času, jak jsem se dozvídala více o ní, její rodině a o tom co se jim stalo, jsem si ji zamilovala.

Obsidian je už má třetí kniha od téhle autorky, takže jsem už dávno seznámená se spisovatelčiným stylem psaní a tahle kniha mně to jen potvrdila. Četla se velice lehce a příběh neměl žádné momenty, nad kterými jsem se musela zastavit a přemýšlet, jestli to autorka myslí vážně nebo ne. Druhý díl mám právě rozečtený, a i když začátek má taky slabší rozjezd, stejně jako první díl, tak se už nemůžu dočkat, co si Jennifer přichystala pro Katy, Daemona, Dee, ale také samozřejmě pro ostatní hrdiny kteří v téhle knize vystupují.

Jak jsem již zmínila, kniha měla trošku slabší rozjezd, který mě ale bavil, a nevadil mně a proto dávám knize 5 hvězdiček a očekávám od druhého dílu něco více, aby si i druhý díl zasloužil stejné hodnocení. Knihu rozhodně doporučuji. Jennifer vytvořila knihu, která trochu hraničí mezi Young Adult a New Adult, a proto je to velice příjemná paranormální oddychovka, kterou slupnete rychle.

Pokrevní pouta

Autor: Richelle Mead

Originální název: Bloodlines

Knižní série: Bloodlines/Pokrevní Pouta

Díl: 1.

Žánr: Young Adult, Paranormal, Upíři

Datum vydání v USA: 23. srpna 2011

Nakladatelství: Razorbill

Počet stran: 421

Datum vydání u nás: Listopad 2011

Nakladatelství: Domino

Počet stran: 336

Mladá královna Lissa Dragomirová si netradiční politikou nadělala u morojského dvora spoustu nepřátel, kteří by ji rádi odstranili. Je ale velmi dobře střežena, a tak se spiklenci zaměří na její nevlastní sestru Jill. Vědí totiž, že kdyby Jill zabili, Lissa by musela odstoupit a přenechat trůn někomu, kdo má alespoň jednoho žijícího příbuzného.

Po brutálním útoku na Jill se Morojové a dhampýři rozhodnou uklidit Jill někam do bezpečí. Kam ale? Po dlouhém zvažování dojdou k závěru, že mladou vampýrku by jistě nikdo nehledal ve světě lidí.

Jill má doprovázet a strážit alchymistka Sydney Sageová. Obě dívky se zapíší na lidskou školu, kterou navštěvují i Adrian Ivaškov a Eddie Castile. Kamarádi zpočátku řeší běžné problémy spojené se studiem na lidské škole, ale brzy začnou zjišťovat, že na téhle škole nejsou jediní, kdo potřebuje k životu krev…

Vracíme se zpátky do světa Vampýrské Akademie. Tentokrát s jinou hrdinkou. Sydney Sageová, alchymistka, které porušila pravidla, aby mohla pomoci Rose Hathaway utéct, pomáhala ji v jejich záchranných akcích, a také se zapletla s ostatními vampýry/dhampýry. Nyní je Sydney vystrašená k smrti, protože jí hrozí převýchova. O to větší překvapení pro ni bylo, že alchymisté hodlají poslat její mladší sestru na zvláštní misi a to se Sydney nelíbilo, proto úkol, který byl pro Zoey vzala na sebe.

Sydney má doprovodit a hlídat nevlastní sestru královny Lissy Dragomirové, která je v ohrožení života – Jill Mastrano. Kam jí to má doprovodit? Do obyčejné lidské střední školy v Palm Strings. Jak to může vypadat, když se malá skupinka vampýrů s alchymistkou v čele usídlí na také škole? No, ze začátku velmi nevinně, ale jak to tak bývá, nikdy není nic tak nevinné jak to může vypadat …

Pokrevní pouta (v originále Bloodlines) je spin-off série k již zmíněné Vampýrské Akademii. Kde se setkáváme s novou hlavní hrdinkou Sydney a se staro-novými postavami v úplně novém prostředí.

Ze začátku jsem měla celkem strach, jak to Richelle udělá a jak se popere se Sydney jako hlavní hrdinkou. Všichni jsme byli zvyklí na neskutečně tvrdohlavou, energickou, nebojácnou Rose, která se nebála nikomu nakopat prdel. Sydney je pravý opak. Nikdy neudělá nic, co by neměla perfektně promyšlené, naplánované a nebyla si o tom 100% jistá. Nezní vám to jako hrdinka, která vám nesedne? Mně tak zněla. A nakonec jsem byla překvapená, že jsem si Sidney oblíbila více jak Rose hned po prvním díle.

Sydney ale není jediná postava, ke které se vracíme z Vampýrské Akademie. Je tu Jill, naše milá, malá princezna. Je neskutečné jak také dítě se dokáže vypořádat s takým tlakem okolo sebe. Nevychází se svou nevlastní sestrou, někdo neustále plánuje jak ji zabít, musí trávit na lidské škole s lidmi, které nikdy neviděla a neustále ji následuje stín Sydney, kterou vampýři děsí, a jen těžce si zvyká na život s nimi. Dále tu máme Adriana., který se stále pokouší překousat přes své zlomené srdce. Eddie, který měl strach, že už se nikdy nedostane k pořádné strážcovské práci po tom co pomáhal Rose a pak je tu spousta nových zajímavých postav, ale také zde narazíme na ty starší.

Jsem si jistá, že pro mnoho z vás bude zklamáním, že Rose se prakticky nevyskytuje v téhle knize. Pouze se o ní mluví a to zejména ve spojení s Adrianem. Ale přesto, její duch, který v téhle knize plave, tomu dodává ještě něco na víc. Něco co dělá tohle pravým následovníkem VA.

Musím uznat, že Richelle se s tím neskutečně poprala a zas ukázala, že je to paní spisovatelka. Dokázala vytvořit hlavní hrdinku na tolik odlišnou té minulé, a přesto si ji prostě v určitém smyslu musíte oblíbit. To stejné platí o posazení příběhu, předtím se děj odehrával v Akademii a Rusku. Nyní jsme se podívali do krásného teplého kraje – které přináší chvílemi nemalé problémy pro vampýry.

Celkově musím říct, že jsem byla z knihy nadšená. Očekávala jsem minimum a dostala jsem pravý opak. A proto si kniha odnáší plné hodnocení 5 hvězdiček. A já už se těším, jakým směrem se bude ubírat pokračování a co Richelle vymyslí a doufám, že to bude aspoň tak dobré jako první díl.