(RC) Hon

Autor: Andrew Fukuda

Originální název: The Hunt

Knižní série: Hon

Díl: 1.

Žánr: Young Adult, upíři, dystopie, science fiction, paranormal

Datum vydání v USA: 8. května 2012

Nakladatelství: St. Martin's Griffin

Počet stran: 293

Datum vydání u nás: Duben 2014

Nakladatelství: Fragment

Počet stran: 304

Jak zůstat na živu ve světě, kde jsou lidé považováni za pochoutku a všichni touží po jejich krvi? Pravidla jsou jasná: nesmát se, nepotit se, neupozorňovat na sebe. A hlavně – nezamilovat se do jedné z nich! Gen se liší od všech ostatních. Nedokáže běžet rychlostí blesku, sluneční světlo ho nezabije a nemá neukojitelnou touhu po krvi. Není upír, je člověk. Je vybrán, aby se zúčastnil honu na poslední lidi. Jeho pečlivě utajovaný život se hroutí. Skupina bezcitných lovců začíná tušit, že s ním není něco v pořádku. Seznámení s dívkou v něm probudí city, které do té doby neznal. Gen našel něco a někoho, za co má cenu bojovat, a jeho potřeba přežít ve světě plném nemilosrdných dravců je stále silnější...

Je fajn být lahůdkou, kterou chtějí vaši spolužáci sníst

Jak přežít ve světě, kde jste tou nejvytříbenější lahůdkou? Gen to ví. Jeho otec ho totiž učil všem nejdůležitějším pravidlům jak přežít jako glupan ve světě lidí. Jenže zde jsou lidé upíři. Jaká jsou tedy pravidla po přežití? Neukazovat žádné emoce, snažit se upoutávat co nejméně pozornosti, neusnout při vyučování, nepotit se, každý den se pořádně vydrbat ve sprše, ostříhat si nehty, oholit si každý chloupek na těle, pořádně si vyčistit falešné tesáky, ale hlavně, stále zůstat sám sebou. Genovi se všechny pravidla snaží dodržovat co nejlépe. Jak se to ale pro Gena pokazí?

Je vyhlášen Hon. Hon na poslední přeživší glupany, kteří byli pro to speciálně 'pěstováni'. A jako kdyby toho Gen nemusel už tak skrývat moc, tak je vylosován, společně s jeho spolužačkou, jako lovec. Má se tedy podílet na honu, kde je úkolem chytit, zabít a sežrat glupany. Trošku problém... nejenom že mu nedovolí zajít si domu (aby si mohl zabalit a s tím si samozřejmě vzít všechny čistící, leštící a holící potřeby...), ale samozřejmě neumí běhat jak bleskem střelený a rozhodně nechce jíst svůj vlastní druh. Takže co je hlavní úkol pro Gena? Projít 'tréninkem', přežít, zůstat utajený... a hlavně to zajistit tak, aby se neúčastnil honu.

Hon vs. Hunger Games

Do honu jsem šla bez jakýchkoliv očekávání. Anotace doslova křičela Hunger Games a já jsem neočekávala nic jiného, než další chabou napodobeninu. Ano, Hon má určité aspekty podobné jako Hunger Games, ale když porovnáte světy, tak dostáváte úplně jiný příběh, úplně jiný svět a úplně jinou strukturu všeho, Ano, hon obsahuje 'losování' na bázi loterie, trénink a samotný hon, ve kterém jde o zabití, ale přesto jsou knihy tak jiné, že mě přijde směšné je porovnávat.

  

Jiný svět, výborný svět

Andrew Fukuda rozhodně vytvořil svět, který je jiný a odlišný od ostatních dystopických světů. A tím to samozřejmě hodně ovlivňuje i postavy. Pokud očekáváte, že hlavní hrdina bude neskutečně bad-ass, charismatický, plný emocí a tak dále, tak vám můžu říct hned teď, že takového hrdinu rozhodně nedostanete. Přesně naopak, Gen přesně jde s tím, co ho učil jeho otec – nebýt výrazný, být opatrný, ale přesto zůstat sám sebou. Tím pádem získáváte hlavního hrdinu, který je neslaný, ale to je přesně cílem příběhu. Gen po tolika letech ukrývaní a řízení se pravidly, nemůže být nějak... výrazný. Možná se pletu a možná je to pouze tím, že autor neumí napsat výrazného hrdinu, ale já věřím, že to tak není.

Věřím, že může být problém se vcítit do Gena, protože postrádá určitou jiskru, tím pádem to nutí k tomu, aby jste o něho neměli strach. Například, když se dostane do nějaké situace, z které by nemusel vyjít živý a mohl by po něm zůstat jen mastný flek. Styl psaní ale nutí pokračovat v příběhu a vy prostě chcete vědět, co se stane dál. Je vám jedno, jak je hrdina plochý, jak se ostatní postavy chovají jako zvířata (tak samozřejmě, když celou knihu sledujeme bandu upírů, kteří prostě chtějí tu glupaní krvečku.) Na tom stylu, kterým je kniha napsaná, rozhodně něco je.

Co třeba si tak dát... Glupana?

Kniha se může tvářit jako nabitá akcí a v určitých případech to tak je. Přesto čekáte celou knihu na to, o co vlastně v knize jde – a vy to získáte padesát stran před koncem. A ještě jinak. Hon má velice málo kapitol a každá má okolo 50 stran, Jedna kapitola je losovaní, dalších 4-5 je o tréninku a až ta poslední je o Honu samotném. Celkem zklamání, přesto si myslím, že i tak kniha byla naplněná spoustou věcí, které prostě bavili. Má to i svůj osobitý vtip, a to, že je to psáno z mužského pera na tom jde taky poznat. Ne mnoho autorek by se odvážilo jít do detailů spálené upíří kůže, nebo trhání a papání glupanů.

Hodnocení

Hon, je kniha která je rozhodně odlišná od jiných, Možná nesplní vaše očekávání, nedá vám nejzajímavějšího hlavního hrdinu, o kterého by jste se klepali a báli, taky vám nedá ty nejzajímavější hlavní postavy, nabitou romantickou linku a to na co čekáte vám dá 50 stránek před koncem, ale i tak je to výborná kniha s neskutečným potenciálem pro další díly – protože tam, se doopravdy uvidí, jakým spisovatelem je Andrew Fukuda. Já si myslím, že překvapí. A hodně. Proto dávám Honu 5 hvězdiček. Bylo to prostě velmi dobré, já se bavila a neskutečně se těším na pokračování, které vyjde u Fragmentu v říjnu.

Děkuji mnohokrát nakladatelství Fragment za poskytnutí recenzního výtisku. Pokud vás kniha Hon zaujala, můžete si ji zakoupit na oficiálních stránkách nakladatelství.

(RC) Prokleté Sestry

Autor: L. J. Smith

Originální název: Daughters of Darkness

Knižní série: Říše temnot

Díl: 2.

Žánr: Young Adult, upíři, supernatural, vlkodlaci

Datum vydání v USA: srpen 1996

Nakladatelství: Archway Paperbacks

Počet stran: 238

Datum vydání u nás: 2012

Nakladatelství: Fragment

Počet stran: 248

Tři sestry už nebaví život upírek a rozhodnou se pro útěk. Chtějí žít stejně jako jejich teta a živit se pouze zvířecí krví. Za porušení přísných zákonů je však čeká trest, který chce vykonat jejich bratr Ash. Ve chvíli, kdy se jedna ze sester zamiluje do obyčejného chlapce a Ash do obyčejné dívky, není pro nikoho cesty zpět. Říše temnot má svá pevně stanovená pravidla, a kdo je nedodrží, bude za to pykat. Proč musela zemřít teta upířích sourozenců? Mají šanci odhalit pravdu a zachránit si tak život?

Útěk za pratetičkou

Sestry Jeřabina, Poštolka a Nefrit utečou z ostrovu, který je určen jen a jen pro upíry. Rozhodnou se odjet ke své pratetě do malého městečka, ale když se tam objeví, tak najdou svou tetičku probodnutou kůlem. Za porušení zákonů říše temnot je pronásleduje jejich bratr Ash s Quinnem, který dá Ashovi týden na to, aby patálii svých sester vyřešil, jinak se vrátí a vyřeší to sám.

Taky tady máme sourozence Mary-Lynette a Marka. Mary-Lynette miluje noc. Neskutečna ráda sleduje hvězdy, souhvězdí planety a sní o tom, že jednou objeví něco převratného v tomto oboru. Taky je velkým fanouškem nebojácných žen z detektivních příběhů a proto často přemýšlí nad tím, co by na jejím místě jedna z jejich oblíbených postav udělala. Ráda sní o perfektním muži, dokonce má i jednoho vyhlédnutého. S příchodem sester se ji obrátí život vzhůru nohama. Nejen že začne uplatňovat svoje 'detektivní' schopnosti na to, aby zjistila, co se stalo její oblíbené sousedce, ale také si najde svou spřízněnou duši. A rozhodě není ani trochu podobný jejímu vysněnému princi. Příchod sester změní život i jejímu bratrovi Markovi. Ten se do té doby neskutečně bál jakýchkoliv dívek, ale poté potká jednu ze sester... Nefrit.  

Devadesátky z toho jdou cítit!

Prokleté sestry jsou volným pokračováním prvního dílu Říše temnot – Tajemství upírů. Kniha je psaná stejným stylem, který je velice jednoduchý a příjemný. Taky jde z knihy cítit, že byla originálně napsaná v devadesátých letech a tím pádem to celkově ovlivňuje jak příběh, tak postavy. Rozhodně je to velké plus pro lidi, kteří mají rádi knihy z té doby.  

Spousta postav, ale žádný chaos

V první třetině se pohledy vyprávění střídají velmi často. Pokaždé nakoukneme do hlavy někomu jinému, ale postupem se vyprávění zaměří pouze ze strany Mary-Lynette, což z ní činí bez pochyby hlavní hrdinku příběhu. Jako hlavní hrdinka byl pro mě v určitých chvílích dost otravná, ale přesto ji nemůžu odepřít to, že má kuráž. Její vývoj vztahu s Ashem byl velmi dobrý.

S Ashem jsme se potkali už v prvním díle a už v něm měl zajímavou jiskru. Proto jsem byla velice ráda, že se objevil i v pokračování a i když jsem doufala, že tam bude víc, tak rozhodně nezklamal. Jeho sestry byly svým způsobem taky zajímavé. Nejvíce tím jak každá byla úplně jiná. Mě rozhodně nejzajímavější přišla Poštolka a rozhodně by mě zajímal větší vývoj její postavy. Možná se s ní ještě někdy setkám v dalších dílech.

Kniha přinesla spoustu postav. Každá byla něčím jiná a zajímavá. Vadou tolika postav, bylo, že žádná nedostala nějaký významnější a zajímavější vývoj. Pokud nepočítám Ashe, ale z jeho strany ta změna přišla ze stránky na stránku. Na druhou stranu, v postavách nebyl žádný zmatek, protože jak už jsem řekla, každá byla svým způsobem originální.

Spřízněné duše a výborná detektivní zápletka

L. J. Smith si rozhodně potrpí na "spřízněné duše" ve svých knihách. Jenom v této se objevili dva páry spřízněných duší. To je celkem dost. A neustále opakování a okecávání tohoto tématu se stává po chvilce neskutečně otravný, k tomu to ubírá šťávu z jakéhokoliv vztahu. Jasné, představa toho, že potkáte toho, který vám už při narození byl určen je krásná, ale na příběhu to kazí hodně. Zejména když vývoj postav je nulový, a vytvoření vztahu a citů je ze strany na stranu.

Co se mi líbilo na příběhu nejvíc, byla ta 'detektivní' stránka příběhu. Všichni se snažili vyšetřit vraždu pratetičky Opal a vám jsou servírována spousta možností a podezřelých. Já jsem svého podezřelého měnila každých padesát stran a nakonec jsem i tak byla překvapená! Detektivně je to sice velice jednoduché a rozhodně ne nějak přehnané, přesto to přináší spoustu zábavy při čtení a nedělalo to z knihy předvídatelnou pohádku.

Hodnocení

Tak jako předchozí díl, Prokleté sestry jsou výborným letním čtením na zkrácení dlouhé chvíle. Rozhodně to není špatná kniha, ale taky to není nic přelomového. Proto kniha získává 3 hvězdičky. Já ji rozhodně doporučuji všem, kteří mají nervy na to neustále poslouchat kecy ohledně spřízněných duší, ale také těm, kteří mají rádi knihy, z kterých jsou cítit devadesátá léta.

Děkuji mnohokrát nakladatelství Fragment za poskytnutí recenzního výtisku. Pokud vás kniha Prokleté sestry zaujala, můžete si ji zakoupit na oficiálních stránkách nakladatelství.

Pokrevní pouta

Autor: Richelle Mead

Originální název: Bloodlines

Knižní série: Bloodlines/Pokrevní Pouta

Díl: 1.

Žánr: Young Adult, Paranormal, Upíři

Datum vydání v USA: 23. srpna 2011

Nakladatelství: Razorbill

Počet stran: 421

Datum vydání u nás: Listopad 2011

Nakladatelství: Domino

Počet stran: 336

Mladá královna Lissa Dragomirová si netradiční politikou nadělala u morojského dvora spoustu nepřátel, kteří by ji rádi odstranili. Je ale velmi dobře střežena, a tak se spiklenci zaměří na její nevlastní sestru Jill. Vědí totiž, že kdyby Jill zabili, Lissa by musela odstoupit a přenechat trůn někomu, kdo má alespoň jednoho žijícího příbuzného.

Po brutálním útoku na Jill se Morojové a dhampýři rozhodnou uklidit Jill někam do bezpečí. Kam ale? Po dlouhém zvažování dojdou k závěru, že mladou vampýrku by jistě nikdo nehledal ve světě lidí.

Jill má doprovázet a strážit alchymistka Sydney Sageová. Obě dívky se zapíší na lidskou školu, kterou navštěvují i Adrian Ivaškov a Eddie Castile. Kamarádi zpočátku řeší běžné problémy spojené se studiem na lidské škole, ale brzy začnou zjišťovat, že na téhle škole nejsou jediní, kdo potřebuje k životu krev…

Vracíme se zpátky do světa Vampýrské Akademie. Tentokrát s jinou hrdinkou. Sydney Sageová, alchymistka, které porušila pravidla, aby mohla pomoci Rose Hathaway utéct, pomáhala ji v jejich záchranných akcích, a také se zapletla s ostatními vampýry/dhampýry. Nyní je Sydney vystrašená k smrti, protože jí hrozí převýchova. O to větší překvapení pro ni bylo, že alchymisté hodlají poslat její mladší sestru na zvláštní misi a to se Sydney nelíbilo, proto úkol, který byl pro Zoey vzala na sebe.

Sydney má doprovodit a hlídat nevlastní sestru královny Lissy Dragomirové, která je v ohrožení života – Jill Mastrano. Kam jí to má doprovodit? Do obyčejné lidské střední školy v Palm Strings. Jak to může vypadat, když se malá skupinka vampýrů s alchymistkou v čele usídlí na také škole? No, ze začátku velmi nevinně, ale jak to tak bývá, nikdy není nic tak nevinné jak to může vypadat …

Pokrevní pouta (v originále Bloodlines) je spin-off série k již zmíněné Vampýrské Akademii. Kde se setkáváme s novou hlavní hrdinkou Sydney a se staro-novými postavami v úplně novém prostředí.

Ze začátku jsem měla celkem strach, jak to Richelle udělá a jak se popere se Sydney jako hlavní hrdinkou. Všichni jsme byli zvyklí na neskutečně tvrdohlavou, energickou, nebojácnou Rose, která se nebála nikomu nakopat prdel. Sydney je pravý opak. Nikdy neudělá nic, co by neměla perfektně promyšlené, naplánované a nebyla si o tom 100% jistá. Nezní vám to jako hrdinka, která vám nesedne? Mně tak zněla. A nakonec jsem byla překvapená, že jsem si Sidney oblíbila více jak Rose hned po prvním díle.

Sydney ale není jediná postava, ke které se vracíme z Vampýrské Akademie. Je tu Jill, naše milá, malá princezna. Je neskutečné jak také dítě se dokáže vypořádat s takým tlakem okolo sebe. Nevychází se svou nevlastní sestrou, někdo neustále plánuje jak ji zabít, musí trávit na lidské škole s lidmi, které nikdy neviděla a neustále ji následuje stín Sydney, kterou vampýři děsí, a jen těžce si zvyká na život s nimi. Dále tu máme Adriana., který se stále pokouší překousat přes své zlomené srdce. Eddie, který měl strach, že už se nikdy nedostane k pořádné strážcovské práci po tom co pomáhal Rose a pak je tu spousta nových zajímavých postav, ale také zde narazíme na ty starší.

Jsem si jistá, že pro mnoho z vás bude zklamáním, že Rose se prakticky nevyskytuje v téhle knize. Pouze se o ní mluví a to zejména ve spojení s Adrianem. Ale přesto, její duch, který v téhle knize plave, tomu dodává ještě něco na víc. Něco co dělá tohle pravým následovníkem VA.

Musím uznat, že Richelle se s tím neskutečně poprala a zas ukázala, že je to paní spisovatelka. Dokázala vytvořit hlavní hrdinku na tolik odlišnou té minulé, a přesto si ji prostě v určitém smyslu musíte oblíbit. To stejné platí o posazení příběhu, předtím se děj odehrával v Akademii a Rusku. Nyní jsme se podívali do krásného teplého kraje – které přináší chvílemi nemalé problémy pro vampýry.

Celkově musím říct, že jsem byla z knihy nadšená. Očekávala jsem minimum a dostala jsem pravý opak. A proto si kniha odnáší plné hodnocení 5 hvězdiček. A já už se těším, jakým směrem se bude ubírat pokračování a co Richelle vymyslí a doufám, že to bude aspoň tak dobré jako první díl.